Dcera paní Anežky (72 let) zjistila, že maminka tráví dny stále v jednom oblečení. To byl důvod, proč kontaktovala pečovatelskou službu. Ukázalo se, že paní Anežka má problémy s páteří a pokročilou artrózu horních končetin, proto se nemůže sama obléknout. Největší potíže jí činí ponožky a zapínání knoflíků. Pečovatelka k ní nyní dochází dvakrát denně. Vybere s ní vhodné oblečení vzhledem k počasí, potom jí pomůže obléknout se. Paní Anežka si sama oblékne halenku, pečovatelka jí zapne knoflíky. Podobně je to i s kalhotami: pečovatelka navlékne nohavice na spodní část nohou a zbytek si paní Anežka natáhne sama. Pečovatelka ji navíc naučila používat nazouvák na ponožky. Někdy také společně vyberou jiný typ oděvu, který si klientka umí obléknout sama bez pomoci.

Pan Jan (76 let) je dezorientovaný, neví, kdy je čas vstát z postele, kdy se má obléknout nebo najíst. Všichni členové rodiny chodí do práce. Často se stávalo, že odpoledne po návratu domů našli tatínka v posteli v pyžamu, protože nevěděl, jestli už je čas vstávat ani co má dělat, když vstane, a nebyl jim schopen říct, jestli něco jedl. Pečovatelka mu teď každé ráno připomene, že je čas vstát a převléknout se do denního oděvu. Doprovodí ho ke skříni a pomůže mu vybrat vhodné oblečení. Pan Jan se obléká sám, pečovatelka mu pomáhá pouze navléknout na nohy ponožky a nohavice. Připomíná mu, co si má obléct a kam který kus oděvu patří. Podobně ho podporuje i při dalších běžných rituálech, jako je hygiena a jídlo.

Paní Stela (38 let) prodělala dětskou mozkovou obrnu a pohybuje se velmi obtížně. Snaží se být maximálně soběstačná, žije sama. Dochází k ní pečovatelka, která paní Stele pomůže s ranní hygienou, oblékáním a česáním a připraví ji k odchodu z bytu. Paní Stela pak sama na elektrickém vozíku odjíždí do práce.

Pan Matěj (25 let) je mentálně postižený. Žije s matkou, která však odchází brzy ráno do práce. Pan Matěj zvládá většinu činností sám, ale neumí si vybrat vhodné oblečení vzhledem k počasí a k činnostem, které ho čekají, neví, jak má jednotlivé kusy oblečení zkombinovat. Nenapadne ho, aby svůj vzhled zkontroloval v zrcadle, a tak si nevšimne, že má například nakřivo zapnutý svetr. Každé ráno za ním proto přichází pečovatelka, která mu pomáhá vybrat oblečení, obléknout se, učesat a upravit. Díky této pomoci na něm není jeho postižení na první pohled znatelné.

Paní Libuše (95 let) je po návratu z nemocnice upoutaná na lůžko, nemůže chodit a nedokáže ani samostatně sedět. Na WC se nedostane, proto používá inkontinentní pomůcky. Rodina je ohledně péče bezradná. Pečovatelky docházejí k paní Libuši třikrát denně. Provádějí hygienu na lůžku s využitím lavoru s vodou a žínky. Paní Libuše si sama umyje obličej a ruce a pomáhá při otáčení, pečovatelky pak dělají celkovou hygienu. Zároveň vždy vymění inkontinenční pomůcky, a je-li třeba, ošetří pokožku.

Pan Lukáš (27 let) je po úrazu trvale na lůžku. Žije samostatným životem v bytě zvláštního určení. V bytě je k dispozici stropní zvedák a elektrický vozík. Pan Lukáš si umí dobře říct, jakou pomoc potřebuje . Pečovatelka mu pomáhá s hygienou v souladu s jeho aktuálními přáními a potřebami. Obvykle se sám myje na lůžku s využitím lavoru a žínky, které mu pečovatelka přinese. Podle potřeby ho pečovatelka s využitím stropního zvedáku přesadí do elektrického vozíku, převeze ho do koupelny a tam ho pomocí dalšího stropního zařízení osprchuje nad vanou. Před odchodem mu nachystá k posteli počítač, který pan Lukáš využívá k práci.

Pan Adam (70 let) zvládá denní hygienu bez potíží, ale protože je jeho chůze nejistá, bojí se vlézt sám do sprchy, aby neupadl. Pečovatelka k němu dochází jednou až dvakrát za týden. Pana Adama doprovází do sprchy, poskytuje mu oporu a vytváří pocit bezpečí, popř. podává předměty, na které klient nedosáhne. Pečovatelská služba mu také doporučila a pomohla sehnat vhodné pomůcky, které podporují jeho bezpečný pohyb - stoličku do vany, madla, protiskluzovou podložku ad.

Paní Marie (78 let) se vrátila z nemocnice po náhlém zhoršení zdravotního stavu a zvyká si nově doma, zatím není schopna dostat se sama na toaletu. Pečovatelská služba jí půjčila toaletní židli. Pečovatelky k ní dochází třikrát denně, vymění jí inkontinenční pomůcky, umyjí ji a pomůžou posadit se na toaletní židli. Podle jejího aktuálního stavu s ní postupně trénují chůzi na toaletu. Tento pravidelný pohyb, i když drobný, jí zároveň pomáhá podporovat pomocí masáží střev a žaludku předcházet tak vzniku zácpy.

Paní Dagmar (81 let) se právě vrátila z nemocnice a je nyní upoutaná na lůžko. Pečovatelka k ní přichází jednou denně v poledne. Přesadí ji z lůžka do křesla vedle postele, kde si paní Dagmar sní oběd, popř. se chvíli dívá na televizi. Potom ji zase vrátí na lůžko. Dbá přitom na změnu polohy, aby předcházela proleženinám. Zbytek péče zajišťuje rodina. V rámci poradenství doporučila sociální pracovnice rodině pořízení polohovacího lůžka s hrazdičkou a polohovacího křesla a předala kontakty na firmy, které umožňují zapůjčení těchto pomůcek.

Vnučka paní Veroniky (78 let) kontaktovala pečovatelskou službu s tím, že babičku budou propouštět z nemocnice a pravděpodobně nebude moci fungovat doma sama, jak byla zvyklá. Sociální pracovnice pečovatelské služby doporučila vnučce, jaké úpravy je třeba v domácnosti udělat, aby se její babička mohla doma pohybovat bezpečně. Pomohla jí také sehnat potřebné pomůcky a vybavení. Paní Veronika se tak mohla vrátit do připraveného prostředí a může dostávat kvalitní, podporující péči, kterou je schopna vykonávat i její vnučka.

Paní Lenka (74 let) se obtížně pohybuje. Veškeré úřední náležitosti proto vyřizoval manžel, který však nedávno zemřel. Paní Lenka se sama na úřad nedostane. Doprovází ji nyní pečovatelka. Paní Lenka jde podle svých možností chvíli sama, chvíli se veze na elektrickém vozíku. Pečovatelka jí pomáhá usadit se na vozík a pak z něj zase vstát, pomáhá jí do schodů, drží jí dveře.

Paní Eva (83 let) žije sama v rodinném domku, dcera bydlí daleko. Po domě se pohybuje bez potíží. Aby byla soběstačná, používá při pohybu mimo domov trekové hole a batůžek na osobní věci, do kterého se vejde i malý nákup. Má ale problémy s delšími cestami, jako je návštěva lékaře nebo úřadu. Delší chůzi ani jízdu hromadnou dopravou sama nezvládne a nemůže využít ani běžnou taxislužbu, protože potřebuje pomoct nastoupit do auta a vystoupit z něj, otevřít dveře a podpořit při chůzi ze schodů a do schodů. Pečovatelka ji na potřebné pochůzky odveze a poskytne jí oporu při pohybu podle jejích potřeb. 

Paní Miriam (72 let) žije sama. Nechává si dovážet obědy firmou CHCEŠ - MŮŽEŠ , pomoc s podáním oběda nepotřebuje. Občas dostane chuť uvařit si své oblíbené jídlo. Má ale artrózu v rukách, a proto některé činnosti dělat nemůže . Pečovatelky ji při vaření podporují, pomáhají například škrábat brambory nebo slévat vařící vodu z hrnce. Paní Miriam oceňuje, že si může dopřát jídlo, které má ráda, a zároveň má radost, že se může věnovat své oblíbené činnosti.

Pan Jaroslav (55 let) trpí Parkinsonovou chorobou. Kvůli velkému třesu není schopen sám přenést talíř. Jeho žena pracuje na plný úvazek, a tak nemůže v poledne chodit domů. Přichází za ním proto pečovatelka. Vyndá nachystané jídlo z lednice, připraví ho na talíř, ohřeje, nakrájí a donese na stůl. Čeká, až se pan Jaroslav nají, a když je třeba, pomůže s podáním do úst. Před odchodem mu připraví pití na zbytek dne do plastových lahví s pítkem.

Děti paní Karly, které je 95 let, se obrátily na pečovatelskou službu kvůli tomu, že maminka v poslední době hodně zhubla. Děti nevěděly, kolik toho maminka za den sní. Tvrdila jim, že nemá hlad, a odmítala jíst. Pečovatelky pracovaly na tom, aby paní Karle nastavily pravidelný režim a podporovaly ji v jejích rituálech. Její manžel sice špatně chodí, ale zvládne dojít do blízké restaurace a donést pro oba oběd v jídlonosiči. Pečovatelka pomůže jídlo připravit na talíř a donést na stůl, podporuje paní Karlu v tom, aby se do přípravy zapojovala. Po krátké době nastalo zlepšení, paní Karla přibrala tři kilogramy. I nadále tvrdí, že nemá hlad, ale nachystané jídlo sní. Podporuje ji v tom také manžel, který obědvá zároveň s ní.

Pan Alois (68 let) se pohybuje pouze s pomocí chodítka. Využívá proto pomoci pečovatelky, která od firmy CHCEŠ - MŮŽEŠ převezme oběd, nandá ho na talíř a přinese mu ho na stůl. Pan Alois se potom sám nají. Protože je porce pro pana Aloise velká, část oběda mu vždy pečovatelka schová do krabičky do lednice na druhý den. Po obědě pečovatelka uklidí stůl a odnese nádobí do dřezu. Pan Alois dojde s pomocí chodítka ke kuchyňské lince a nádobí umyje sám.

Pan Pavel (88 let) je vdovec a žije sám. Trpí demencí a v důsledku toho neví, co je třeba doma udělat. Chodí za ním proto pečovatelky a pomáhají mu s péčí o domácnost. Pečovatelka například začne po obědě mýt nádobí, pan Pavel se sám zapojí, umyje nádobí a uklidí ho. Má pak radost, že to zvládl sám. Podobně dělají i další domácí práce.

Paní Alena (69 let) je po totální endoprotéze kyčelního kloubu. Dokáže sama zapnout pračku, ale nezvládne přenést koš s vypraným prádlem a pověsit větší kusy. S tím jí pomáhá pečovatelka. Klientka se na věšení prádla podílí, podává prádlo nebo kolíčky, menší kusy věší sama.

Paní Adéla (87 let) bydlí sama, rodinu má daleko. Vzhledem k věku trpí problémy s orientací a pamětí. Pečovatelskou službu kontaktovala rodina s tím, že paní Adéla nebere předepsané léky, v důsledku čehož je jí potom špatně. Občas také snědla zkažené jídlo. Pečovatelka jí proto pravidelně kontroluje ledničku a vyhazuje jídlo, které už se nedá konzumovat. Pravidelně jí připomíná, aby si vzala léky, které má nachystané v dávkovači.

Pan Petr (75 let) trpí demencí. Nedokáže si proto vzpomenout, že je objednaný k lékaři. Pečovatelka mu připomene, že se blíží kontrola, připraví ho na to a doprovodí ho.

Pan Stanislav (90 let) tráví většinu času na lůžku. Pečovatelky k němu chodí několikrát denně a polohují ho, aby se předešlo proleženinám.

Pan Marek (29 let) trpí mentální retardací v kombinaci s chronickým psychiatrickým onemocněním. Donedávna žil s matkou, která však náhle zemřela. Pan Marek není schopen sám vyřídit potřebné úřední náležitosti ani se postarat o domácnost, protože vše zařizovala matka. Sociální pracovnice mu pomáhá převzít dědictví po matce, založit účet, nastavit platby za byt a za energie. Zjistila také, že má z dřívějška dluh 90 Kč za ošetření na pohotovosti, a pomohla mu ho zaplatit. Podporuje ho v tom, aby se naučil hospodařit s penězi samostatně.

Pan Leopold, 69 let, trpí chronickým psychiatrickým onemocněním. Nezvládá se rozhodnout ohledně běžných činností, vykomunikovat je, bojí se cizích lidí. Bydlí v domě s byty zvláštního určení. Nedávno mu zemřela manželka, která se o vše starala. Pan Leopold tak zůstal bez léčby a podpory. Situaci, kterou nezvládal, řešil tím, že obcházel dům a nahodile žádal nájemníky o pomoc. Nyní k němu dochází sociální pracovnice. Pomáhá panu Leopoldovi vyřídit vdovecký důchod, připravuje s ním podklady a doprovází ho na úřad. Dále za ním dochází pečovatelka a ta mu připomíná, aby si nezapomněl vzít předepsané léky.

Pan Martin (50 let) trpí vlivem svého handicapu výpadky paměti, v důsledku čehož nedokáže hlídat běžné činnosti a jejich souvislosti. Protože rád chodí na hokej, pečovatelka hlídá, aby měl zakoupené permanentky, a připomíná mu, kdy je termín zápasu.

Paní Olga (93 let) bez pomoci sama nedokáže vstát z lůžka. Pečovatelky jí otočily postel tak, aby z ní dobře viděla na televizi. Při odchodu vždy kontrolují, jestli má po ruce ovládání, aby si ji mohla sama zapnout a vypnout. Pravidelně jí také kupují její oblíbený časopis a vlnu na pletení dle jejího přání a vše jí nechávají v blízkosti lůžka. Paní Olga tak může trávit čas činnostmi, které ji baví, a dozvídat se nové věci.

Paní Klára (30 let) trpí mentálním postižením v kombinaci s psychiatrickou diagnózou. Kvůli tomu se bojí nových věcí a neznámých lidí. V místě jejího bydliště nejezdí autobus a běžný taxík je pro ni příliš velká bariéra. Pečovatelka ji proto každý den ráno doma vyzvedne a odveze ji do denního stacionáře nebo do chráněné dílny, kde pracuje se dřevem. Může se tak zapojit do dění ve své komunitě.

Paní Zdena (82 let) byla dříve zvyklá žít aktivním společenským životem. Poslední dobou se uzavřela do sebe a přestala se se svými přáteli stýkat. Ukázalo se, že se stydí za to, že se neumí sama upravit, uklidit byt a přichystat návštěvě občerstvení. Nyní vždy dopředu oznámí pečovatelce, že čeká návštěvu. Pečovatelka jí pomůže s přípravou obývacího pokoje, koupí jí chlebíčky nebo jiné občerstvení dle jejího přání a pomůže jí hezky se obléknout a učesat. Někdy ji také doprovází na návštěvu k přátelům, kam by se jinak sama bez pomoci nedostala. Paní Zdeně se zase vrátila dobrá nálada, a to se pozitivně projevilo i na jejím celkovém zdravotním stavu.

Pan Zbyněk (89 let) tráví většinu času na lůžku. Pečovatelka k němu dochází třikrát denně a pomáhá mu s hygienou a jídlem. Zároveň vždy kontroluje, jestli má nabitý telefon a zaplacený kredit. Při odchodu zajistí, že má klient telefon při ruce. Pan Zbyněk si tak může povídat s přáteli a jeho rodina zase může ověřit, jestli je v pořádku či zda něco potřebuje.

Paní Eliška (87 let) žije sama, dceru má v zahraničí. Snaží se, aby byla soběstačná, ale ubývají jí síly. Poslední dobou navíc začala zapomínat, někdy dokonce nepoznává lidi. Pečovatelka k ní dochází dvakrát týdně a pomáhá jí se sprchováním. Připomene jí, že je čas na sprchu, a naviguje ji do koupelny. Tam jí popisuje, kde, co má, a podává jí předměty, na které nedosáhne. Paní Eliška se s touto pomocí dokáže sama umýt. Podobným způsobem se potom i oblékne a upraví - pečovatelka popisuje, co je třeba dělat, a paní Eliška se sama obléká, dává špinavé prádlo do koše, češe se a čistí si zuby.

Paní Marie (76 let) špatně slyší a v důsledku toho pomaleji vnímá, což jí ztěžuje komunikaci. Při styku s jinými lidmi se kvůli tomu cítí nejistá. Pečovatelka ji proto doprovází k lékařům a na úřady. Žádá, aby paní Marii zopakovali informaci nebo mluvili pomaleji či hlasitěji, pomáhá jí pochopit sdělení a rozhodnout se, co je třeba udělat. Paní Marie nyní již zvládne návštěvu u obvodní lékařky sama, protože se díky pomoci pečovatelky podařilo najít vhodný způsob komunikace.